Děti patří mezi to nejdůležitější, co máme. I proto bychom se měli pořádně postarat o jejich bezpečnost. Ohrožují je různé nebezpečné okolnosti a nemoci mezi ně určitě patří. Na jaké nemoci bychom si raději měli dát pozor? To byste se měli dozvědět z následujících řádků.
Sice nás v současné době ve většině případů chrání očkování, nicméně některé ze závažných chorob zmutovaly a naučily se být odolné proti většině známých léků. Díky prevenci a proočkovanosti se mnoho dětských nemocí odsunulo ze středu pozornosti, i když v minulých časech třeba tyto choroby vedly žebříčky dětské úmrtnosti. V současné době se však ukazuje, že všechny choroby z této kategorie ještě skutečně nejsou historií. Stále se v dětské populaci můžeme setkat s nakažlivými chorobami, jakými jsou třeba zarděnky, příušnice či černý kašel. Jaké jsou však nejnebezpečnější dětské nemoci? Jedná se o čtveřici záškrt, tetanus, plané neštovice a spála.
Pravděpodobně jednou z nejnebezpečnějších dětských nemocí je záškrt. Na první pohled se příliš neliší od obyčejného bolení v krku nebo angíny. Jedná se o bakteriální infekci, jejímž nejčastějším příznakem je bolení v krku ve spojitosti se zvýšenou teplotou. Nemoc postupně vede k zúžení dýchacích cest, kvůli čemuž se nemocné dítě může udusit. Silný toxin, jenž bakterie záškrtu produkují, může zásadním způsobem postihnout srdce a nervový systém. Záškrt byl v dřívějších dobách jednou z nejčastějších příčin dětské úmrtnosti, nicméně v Evropě byl již skoro vymýcen. Pokud by však neexistovalo očkování proti záškrtu, pak by podle odhadu World Health Organization (Světové zdravotnické organizace) zemřely na záškrt každoročně statisíce dětí.
Další poměrně závažnou dětskou chorobou je tetanus. Tetanus je způsoben bakterií, která žije třeba v půdě nebo v hnoji. Ve většině případů bakterie při kontaktu se vzduchem relativně rychle hyne. Bohužel stačí malé poranění kůže a bakterie může vstoupit do krevního oběhu. Opravdu se nemusí jednat o velkou ránu, stačí ranka velikosti píchnutí špendlíkem. U dětí byly dokonce zaznamenány případy nákazy třeba pouhým poraněním špinavým nehtem či zadřením třísky. Tetanus poté napadá nervový systém a způsobuje dětem svalové křeče, jež mohou vyústit dokonce až v úplnou paralýzu. Nemocný tetanem klidně může zemřít zadušením v průběhu křečovitého záchvatu nebo na srdeční selhání. V České republice patří tetanus sice mezi vzácné choroby, nicméně se stále může vyskytovat u lidí, kteří proti nemu nebyli očkováni či nebyli přeočkováni.
Černé neštovice se díky očkování už od osmdesátých let dvacátého století považují za vymýcené, ovšem plané neštovice se v menších epidemiích vyskytují pořád. Plané neštovice se přenášejí přímým stykem a kapénkovou infekcí, díky čemuž se šíří poměrně jednoduše. Příliš často nebývají plané neštovice řazeny k výčtu nebezpečných nemocí, avšak doktoři varují, že velký pozor by si na ně měli dát hlavně rodiče dětí s oslabenou imunitou nebo poruchami imunitního systému. U této rizikové skupiny se může jednat o příčinu velmi závažných onemocnění, nebo dokonce smrti. Plané neštovice často postihují mladší děti mezi druhým a šestým rokem života. Inkubační doba nemoci je přibližně dva až tři týdny, během kterých se objeví velice nepříjemné a svědící červené puchýře a boláky na tváři, hrudníku, zádech a krku. Tělo postiženého dítěti si většinou dokáže samo připravit dostatečně silné protilátky, které dokážou odrazit případný další útok viru neštovic.
Podobně nebezpečnou dětskou nemocí může být i spála. Jedná se o nebezpečné infekční onemocnění vyvolané bakteriemi z rodu streptokoků. Moderní antibiotika naštěstí dokážou děti ve většině případů uchránit před nejzávažnějšími příznaky nemoci. Při spále by ovšem měli rodiče zpozornět, pokud má jejich potomek několik dní vysokou horečku, která pořád neklesá. Spála se léčí hodně silnými antibiotiky a absolutním klidem na lůžku. Je potřebné nemocnému dítěti doplňovat tekutiny, aby nenastala dehydratace. Potřebné je také přikládání mokrých zábalů, které dokážou snižovat vysokou horečku. Stejně jako v případě předchozího onemocnění, i spála nejčastěji postihuje děti předškolního věku. Nákaza se opět šíří vzduchem, méně často pak přímým kontaktem s nakaženým jedincem či kontaminovanými předměty. Nemoc se léčí přibližně deset dnů.