Mít ráda sama sebe?

vydáno 30.09. 2013 • Život a vztahy • zobrazeno 1792x

Každodenní shon - zaměstnání, vyřizování, děti, úklid, starost o domácnost. Marně dnes ráno v zrcadle pozoruji své tělo, které se za poslední roky změnilo a zrcadlilo můj uspěchaný život. Místo plochého bříška se mi pod pyžamem rýsují oblé tvary, v tváři vnímám pár nepatrných vrásek, vlasy pozbývají lesku i přes množství vitamínu, které jim dávám. Mám pocit, že vše na mě je přinejmenším hrozné. Musím se sebou něco dělat, napadá mě. Od zítra začnu.

Při cestě do práce zavítám do své oblíbené místní pekárny a kupuji tolik milovaný croissant, který bezostyšně zhltám, zasedám do své kanceláře a jako každé ráno si vařím svou oblíbenou kávu s mlékem. Soustředění se na práci nahrazuje pocit nespokojenosti sami se sebou a už hledám na internetu rady, tipy pro své zdokonalení. Jako žena o sebe pečuji, ale zjišťuji, že jsem to vše tak trochu "flákala" a sedím v rozjetém kolotoči stereotypu, který nelze zastavit a já vše odkládám na zítra, dnes není čas. Prohlížím se v odrazech skel, v zrcadle a místo dříve hezké ženy vidím obtloustlou postavu s vlasy připomínající kartáč a s kruhy pod očima, jako bych nespala týdny.

S dlouholetou kamarádkou jdeme odpoledne do kavárny, neviděly jsme se měsíce. S podlomeným sebevědomím očekávám její příchod. Postavově jsme vždy byly stejné. Už jí vidím a mávám na ní přes okno. Všímám si, že od posledního setkání místo její oblé postavy ke mě míří dívka se štíhlým pasem a já mám pocit, že jsme se snad vrátily do svých mladých let - tolik udělala postava a ona vypadala jako by omládla snad o deset let. Přiznám se, že teď se cítím ještě hůř. Lichotivě ji však sdělím, že ji to opravdu sekne a už ji zahlcuji dotazy, jak to udělala? Kamarádka se mi svěřuje, že navštěvuje jednu výbornou nutriční poradkyni, která ji pomáhá a že během tří měsíců se dostala velmi blízko ke své vysněné váze. Přes určitou skepsi vůči těmto věcem, začínám zjišťovat další detaily.

....

Sedím u nutriční poradkyně. Bavíme se o mích návycích, váží mě na speciální váze a zjišťuje mé tělesné hodnoty. Navrhuje mi koktejly, čaje, doplňky. Přes závěrečnou cenu, která je opravdu vysoká tyhle " zázraky " skrze rodinný rozpočet odmítám. S posmutnělým pocitem odcházím domů, byť s patřičným spěchem, čeká mě " hora " prádla na žehlení, úklid celé domácnosti. Aneb práce opět do pozdního večera. Při příchodu domů, pozoruji manžela, který spokojeně skotačí s dětmi. Večer vedle něj usínám a doprovázím otázkou " miláčku líbím se Ti vůbec ještě? ", "ale lásko to víš, že ano..." uvědomuji si ale, že náš sexuální život je už bohužel ten tam. Už tolik "neskotačíme" jako dřív a zjišťuji, že problém je hlavně ve mě,  v mé hlavě - " už pro něj nejsem tolik přitažlivá ".. Mám vše co k životu potřebuji - milujícího manžela a hlavně zdravé děti, přesto postrádám spokojenost, spokojenost sama se sebou.

...

Začnu hned. Ráno jdu do práce, místo svého oblíbeného čokoládového croissantu si kupuji bílý jogurt a v práci si místo oblíbeného kofeinového nápoje si dávám zelený čaj. Jídlo obohacuji zeleninou a dodržuji tolik důležitý pitný režim. Po pár týdnech se cítím opravdu lépe a dokonce se zamnou otáčí muži z aut a jen tak na ulici. Mé ztracené sebevědomí se začíná nalézat a já mám pocit, že jsem opravdu šťastná. Ve výloze vidím tričko, které vzápětí kupuji a k němu doplním pár doplňků, které jsou teď " in " jak mi sděluje prodavačka. Žádám manžela, jestli by večer nepohlídal děti, že bych si ráda šla zacvičit. I přes počáteční pocit viny, že manžela nechávám s dětmi na pospas celé domácnosti odcházím do místní tělocvičny a vlním se v rytmu zumby.

...

Ručička na váze se výrazně nepohnula, ale cítím se výborně! Jsem plná energie a má tvář jakoby zářila. Jdu s dětmi a manželem na procházku do lesa. Děti kolem nás vesele pobíhají a manžel mě chytá kolem ramen se slovy " Mohl bych Vás dnes krásko pozvat na rande? "

" Odkládání dělá snadnou věc těžkou a těžkou věc nemožnou"

Takže milé dámy, ženy, dívky, pokud chcete být šťastné ve vztahu, v životě, základem je abyste byly spokojené sami se sebou a neodkládaly nic na zítra! Ale začaly hned. Ručička na váze není směrodatná, důležité je co si dáte do hlavy. Vydechněte, zastavte a zajděte si zase po čase na masáž nebo se jen tak projít do lesa, za kulturou. Ale hlavně najděte si chvilku a duševně relaxujte a neopouštějte od toho co máte rády, nenechte aby na Vás spadla tíha stereotypu. 

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Googlu

Další zajímavé články z rubriky 'Život a vztahy'
Tipy na jiné články
Nejčtenější články
Články
Tipy na další weby
Kontakt a reklama