V partnerském vztahu není nic podle kopíráku a nic stejné. Každý vztah je jiný, protože i lidé jsou jiní. Každému vyhovuje něco jiného a v nečem jiném je šťastný. V dnešnídobě hodně přibývá žen takzvaných pum, to je když bohatá starší panička si za partnery vybírá mladé krasavce ve skvělé fyzické kondici. Průzkumy však ukazují, že mladší partner vyhovuje jen asi jednomu procentu žen, takže až tak moc trend pum rozšířený nebude.

Většina lidí se proto shoduje, že by měl být starší muž. Nejideálněji je to asi o čtyři roky. A proč? Ženy jsou totiž, více vyzrálejší než muži. Pokud se usadí, nemají tendenci chodit ven s kamarádkami, navštěvovat bary, diskotéky a podobně, ale být doma s rodinou a o rodinu se starat. Když je žena těhotná, zkrátka musí přijmout tuto roli a o dítě se postarat, samozřejmě existují ženy, které se jednoduše nepostarají. Většina žen to má však nastaveno tak, že bude fungovat s dítětem a svůj život mu přizpůsobí. Navíc se musí starat o domácnost a o partnera. Jeho úkolem je vydělat peníze a zajistit tak finance rodině. Život se mu až tak úplně nezmění. S dítětem není v denním kontaku, nevyměňuje tak často pleny, nekojí, nepere, nekrmí dítě, nedává na něj pozor celý den. Občas dítku vymění plenku, občas ho nakrmí, občas ho pohlídá a to je asi všechno. Vy dítko nosíte, když pláče, vy se jej snažíte utišit, když křičí, vy se o něj staráte, když je nemocné a podobně. Proto musíte být emočně zralejší. O mužích se ví, že čím starší, tím vyzrálejší. Proto si ženy obvykle vybírají starší partnery.

Starší partner (ne o moc) má rozhled, ví, jak zabezpečit rodinu, nemá potřebu se nikam chodit, flákat se, nebo zanedbávat rodinu. V dnešní době se stále více toleruje věkový rozdíl, ať už větší, nebo menší. Páry mohou lidé vytvořit napříč věkovou hranicí. Nikde není stanoveno, že nemůžete s někým chodit, když je starší o deset nebo více let. Je to jen na vás, jak moc si budete rozumět.

Samozřejmě, když si vyberete partnera, který je například starší o dvacet či třicet let, později se setkáte s řadou třecích ploch, to každopádně. Vezměte v úvahu, když vám je například dvacetpět, vašemu příteli je čtyřicet pět, nebo padesát. Vy děláte kariéru a šplháte na vrchol svých snů, váš partner má sny uskutečněné. Povětšinou má rodinu, stabilní zaměstnání či podniká, svůj dům, nebo byt. Ideálem pro něj je lehnout si k televizi, dát si dobré jídlo a kouknout se v televizi na zápas. Občas teda s váma někam vyrazí, ale povětšinou, že musí. Je více, náchylnější k nemocem, více se unaví, nemá tolik sil jako vy. A právě dříve či později v takovém vztahu mohou nastat problémy. Není nikde psáno, že je to tak v každém vztahu, někde to může klapat. Ovšem takových párů je jen hrstka.

Ideální věkový rozdíl je tak do deseti až dvanácti let. Většinou si však vybíráme partnery, kteří jsou o čtyři až šest let věkově od nás starší. Takové věkové kategorie se dokáži sobě přizpůsobit, jsou na stejné vlnové délce, mají povětšinou stejné zážitky za sebou (kariéra, party s přáteli a podobně). Takže jsou síly víceméně vyrovnané. Nemáte potřebu si navzájem něco dokazovat či sobě něco dokazovat.

Rozhodnutí, jakého partnera si zvolit je však zcela na vás. Vy o tom rozhodujete. Většinou to není tak, že si naplánujete, že chcete partnera takového a takového, s takovým věkovým rozdílem a podobně. Řídíte se srdcem, což je určitě velmi dobře. A existují páry, kde je věkový rozdíl velký a klape jim to. Ať už je žena starší nebo muž starší. Jde zkrátka o lásku a o city, ne o věk, to je přece jenom číslo.